Těžko mu v dnešní době uniknete. V každém větším městě se dnes koná půlmaratón nebo rovnou maratón nebo běh pro nějakou dobrou věc, za světla i za tmy. V posledních letech se s podobnými akcemi roztrhl pytel a účastní se jich spousta známých osobností. Můžete fandit podél trati nebo se můžete i sami zúčastnit. Jsou to většinou akce pro celou rodinu, děti nevyjímaje.
Chce se to ale trochu připravit. Zvláště, pokud jste začátečníci bez velkých zkušeností. Letošní léto už spěje ke konci, tak můžete začít trénovat na tu příští sezónu. Za pár měsíců budete jistě ve formě. Tipy, jak na to a co nezanedbat a na co nezapomenout najdete na .
Přiznám se, že mě tyto akce vůbec nelákají. Spousta lidí, humbuku, hlasité hudby, reklam, startovací poplatky.
Běhám, co si pamatuji. Jako dítě jsem se prostě rozběhla jen tak, z čisté radosti ze života. Šla jsem si zaběhat na ulici se psem nebo sama, abych vybila energii, která se do mě vlila třeba po pěkném filmu nebo po zvědění nějaké radostné zprávy.
Běh je pro mne intimní záležitost. Chci být sama se sebou, se svými myšlenkami. Dnes se mi při běhání vyplavují i ty negativní emoce a vracím se tak sice vyčerpaná, ale dobře naladěná. Hodinka v lese dělá divy. Zkoušela jsem běhat s partnerem, s kamarádkami, ale nikdy mě to nenaplnilo uspokojením tolik, jako když běžím sama. Další lidé prostě ruší. Chtějí si povídat nebo mají jiné tempo. Jediným společníkem pro běh je můj pes. S tím tu radost dokážu sdílet a násobit. Drží se mnou krok a nemá přihlouplé komentáře. Posloucháme spolu zvuky přírody a vnímáme změny v ní. Miluju pozorovat, jak se les a pole od jara do podzimu mění každým dnem. Doufám, že tu lásku k běhu dokážu předat i svým dětem. Manžel ze zdravotních důvodů běhat nemůže, ale jezdíme spolu na kole. Tam mi společnost nevadí.
Hlavní je – hýbat se.